Kdo movitou věc fakticky ovládá, je považován za vlastníka, dokud není prokázán opak"
Co je však u movitých věcí navenek obvykle velmi dobře rozpoznatelné, je, kdo má dané movité věci ve své faktické moci, tj. kdo s nimi volně nakládá. Právo proto tradičně vychází z vyvratitelné právní domněnky, že ten, kdo má věci ve své faktické moci (v bytě, garáži aj.), je jejich vlastníkem. Důkazní břemeno v případném sporu musí unést ten, jehož právo k věci je silnější než toho, kdo věc fakticky ovládá.
Stejným principem se v zásadě řídí exekutor při sepisování movitých věcí, o nichž důvodně předpokládá, že jejich vlastníkem je povinný. Pokud se dotyčné movité věci nacházejí ve faktické moci povinného, tedy jsou např. umístěny v bytě, v němž bydlí, exekutor vychází z toho, že tyto věci náležejí povinnému a je oprávněn je pojmout do soupisu. Výjimkou by tu měly být pouze věci, které se sice nacházejí v bytě povinného, ale zcela zjevně náležejí někomu jinému než povinnému (např. věci vnesené návštěvou anebo luxusní dámský kožich v situaci, kdy je povinným fyzická osoba - muž, popř. věci, u nichž vlastnictví třetí osoby nepochybně vyplývá kupř. z předložených písemných dokladů aj.).
Všechny ostatní věci je exekutor oprávněn pojmout do soupisu (čímž dochází k jejich "zabavení"). Ten, kdo tvrdí, že mu k některé ze zabavených věcí svědčí právo nepřipouštějící exekuci (např. vlastnické právo), se může bránit žalobou na vyloučení dotyčných věcí z exekuce (tzv. vylučovací či excindační žaloba), přičemž je na něm, aby prokázal, že je vskutku vlastníkem dotyčných věcí.
Jestliže tedy exekutor zabaví movité věci, které fakticky ovládá povinný, resp. se nacházejí v bytě či jiné místnosti povinného, a není u nich již v době soupisu jasně prokázáno, že patří někomu jinému než dlužníkovi, nejenže postupuje v souladu s právními předpisy, ale navíc postupuje jediným způsobem, jakým lze tento způsob exekuce v praxi účinně provádět.

Pro info přehled, co nesmí být exekutorem zabaveno:

Existují totiž věci, které exekutor zabavit nesmí a těmi jsou:
• věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění pracovních úkolů nebo výkonu podnikatelské činnosti
• věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Zde se jedná zejména o oděvy a obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby a pomůcky a hotové peníze do 1.000,- Kč
Co se týče těch věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti, těmi jsou typicky postel, stůl, židle, sporák, zřejmě i lednička a pračka, ale ostatní elektronické přístroje již nikoli.

Povinný se často brání tím, že v předmětném bytě mu nic nepatří a nemá zde žádný majetek. Exekutor mu sice uvěřit může, nicméně stačí jen jeho domněnka, že ty věci jsou ve vlastnictví povinného a už je může sepsat a odvést. Je pak na skutečném vlastníku těchto věcí, aby se u soudu, který exekuci nařídil, domáhal podáním tzv. vylučovací žaloby vyloučení svých věcí z exekuce.

Na závěr je třeba říci, že je důležité dávat si pozor na účelové zatajování a skrývání majetku, neboť by se povinný mohl lehce dostat do situace, kdy by exekutor po takovém zjištění podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí či trestného činu poškozování věřitele.