nejlépe se holí "malí" zákazníci.

no však o tom ten byznys je. Každej hrabe kde může, ale to co dělají velké společnosti je sofistikované okrádání. Věřím, že na to existuje několik modelů či strategií a je to zcela neoficiálně běžně používaný nástroj pro společnosti, které jsou dostatečně silné.

Co se týče románových smluv a poznámek pod čarou. Toto je taky jiná kapitola, protože jsou ty smlouvy dělány záměrně tak složitě, aby si ten "malej" neškrtl, resp. vůbec to nepochopil.
Jde o to, že některé poplatky nejsou ve smlouvách jasně řečeny a často se v op odkazuje na aktuální ceník, který se samozřejmě libovolně a dle potřeby mění. A pak dochází k situacím, že klient platí za něco, co vzniklo dodatečně nebo není zcela v op definováno. Viz nedávný soudní spor o poplatcích k úvěru, který skončil ve prospěch klienta a soud část smlouvy zrušil. Druhá strana sporu byla jedna z největších českých bank. Upozorňuju, že se soudil jednatel soukromé společnosti o pár tisíc, nešlo o prachy, ale o princip a samozřejmě ten si najal právníka a ten už to zařídil, prodavačka z tesca takovou možnost nemá.
To co popisuješ stím moc nesouvisí, protože to je fakt hloupé chování. Jako kdyby si každej rozhodoval, kolik bude kdy platit bez ohledu na smlouvu. Tohle nepraktikují desetitisíce, statisíce, či milióny lidí, a nemá to tedy souvislost. Tady jsou nuceni statisíce lidí platit nějaké poplatky a právě proto, že nemají moc šanci se bránit, to raději zaplatí. Každýho věc, jak si nechá srát na hlavu, ale tyhle praktiky jsou prostě svinstvo. Stačí si vzpomenout na ty satelitní TV, kde zavedli nějakej 30-40 či kolik kaček měsíčně v rámci jakéhosi servisního poplatku. Někdo tu psal, že mají cca 2mil. klientů, no, tak jsou každej měsíc bohatší o desitky milionů. Jo, je to byznys, ale taky pěknej ojeb, což samozřejmě nezainteresované a vedení netrápí, protože když to náhodou nevyjde, tak neva, platí původní finanční plán.