Tento druh chování není dán výchovou, nýbrž zákony ČR a elementární inteligencí jedince, který si dokáže uvědomit všechny důsledky plynoucí ze svého "pomáhání".
Samozřejmě, že jiným lidem rád pomohu, ale JEN A POUZE těm, u kterých jsem si jist, že se to neobrátí proti mně. Tedy kamarádům, příbuzným, známým. Tím samozřejmě mám na mysli i nezištnou pomoc, kdy z toho kromě dobrého pocitu nic mít nebudu.
Ale tak nějak dávat v sázku svou svobodu nebo dokonce život pro získání dobrého pocitu ze sebe, to prostě inteligentní člověk nedělá/neudělá. Život máme jen jeden a můj život patří jen mně, nikomu jinému.