Když jedu po dálnici, snažím se jet tak, aby bylo volno přede mnou a volno za mnou. A abych zbytečně nebrzdil provoz v pravém pruhu. Když chci předjet, kouknu do zrcátek, jestli se za mnou nežene týpek co jezdí dvěstěvměstětřistazmísta a odhadnout, jestli stačím předjet a levý pruh mu uvolnit a když se kolem mne přežene, pomyslím si: "Když už se chceš zabít, udělej to co nejdál ode mne, mamlase a neber s sebou nikoho dalšího".
Dost často se mi stává, že dojedu kamion nebo třeba auto s obytným přívěsem, ale zrovna ho předjíždí týpek co se snaží i při předjíždění úzkostlivě dodržovat 130, tak se vrátím do pravého pruhu, ať si ho vybliká někdo jiný. Zkrátka je to mé auto a mé zdraví co by mělo tu cestu po dálnici přežít bez úhony.

Občas jedu po D11 do Prahy a pak zpátky. Silně mne na$írá tento úsek:
Tady přibývá další levý pruh
https://mapy.cz/zakladni?x=14.6636231&y=50.1155375&z=20&l=0&base=ophoto
a po minutě je pravý pruh přemalovaný na odbočovací
https://mapy.cz/zakladni?x=14.6891470&y=50.1217470&z=20&l=0&base=ophoto
a auta co dodržují předpisy, hlavně kamiony, co chtějí jet rovně se z pravého pruhu potřebují dostat do prostředního a auta co jedou v prostředním zase do levého aby se jim vyhnula a auta co fofruji v tom levém..., to je lahůdka na kterou se celý den "těším". určitě to nemohl vymyslet žádnej malej B. L. Bec.