To jsem udělal, a představ si, že jeden z příbuzných začal být silně nervózní a podrazdený - žena o které jsem neměl valné mínění ani předtím. Ještě jsem se jí zeptal zda by mi zapůjčila jeden ze svých psaných dopisů, odmítla a vyptávala se proč. V jednu chvíli se dokonce prořekla a řekla že určitou část dopisu nemohla psát ona, že tohle nedělá. Jenže já jsem ji neříkal co tam přesně bylo a ona to věďela, v tu chvíli už nemohlo být pochyb, stál jsem naproti pachateli. Přiznání bych z ni ale stejně nedostal, řídila se heslem že jí nic nedokážu a zatloukat, zatloukat, zatloukat. No nic, aspoň vím na čem jsem a cítím určitou satisfakci. Dotyčná klidný spaní evidentně nemá, protože ji odvezli do nemocnice. Jako trest je to dobrý..