Jdou dvě možnosti:

1) držet hubu a krok
2) domáhat se dodržování zákoníku práce. Přitom se dá očekávat, že následně si firma s takovým bude chtít rozloučit. Ano, u soudu se ten spor dá vyhrát, třeba bude muset zaměstnavatel doplatit, co dluží (přesčasy atd.).
K té dovolené, opět naprostá ignorance zákoníku práce ze strany zaměstnavatele, tohle není normálně možné, mít v březnu nevybranou prakticky celou loňskou dovolenou.
Firma může nařídit zaměstnancům práci přesčas, ale musí postupovat dle zákoníku práce (týdenní, roční limity, přesčasové příplatky).

Nutno dodat, že pokud zaměstnanec zvolí řešení č. 2, může očekávat ze strany zaměstnavatele odpovídající reakce i v neformálním styku. Například, budeš-li si hledat práci jinde a ten potenciální nový zaměstnavatel se bude na tebe informovat u předchozího, ten tě vylíčí jako potížistu, nespolehlivého, udavače a co já vím ještě. Na druhé straně, zaměstnanců je dnes všude nedostatek a tohle se dá tomu novému vypovědět i rovnou, když se tam o práci budeš informovat… klidně popsat, jak ten stávající zaměstnavatel se k lidem chová.

Já bych postupoval podle bodu 2.