Tahání skříní nadělá rámus, to je slyšet minimálně ob jedno patro, v tom bych problém neviděl.
Ne vždy je ta identifikace zvuků úspěšná, rodiče se třeba dozvídaly, jak doma vyvádíme, později jsme zjistili, že to, co sousedka pod náma slyší je "tatramatky ródeo" a ne my (mimochodem od nich se ozýval daleko větší kravál, ale my si na šíření drbů nepotrpíme).
My, co jsme v paneláku zvyklí od mala s tím problém nemáme.
Jinak takové první opatření bych viděl ve výměně vložky zámku vstupních dveří, náklady na to jsou mnohem menší než na nákup kamery (spíš je otázkou, jestli se dá taková věc v dnešní době protiepidemických opatření koupit). Přecejenom nevíte, kolik lidí má od té staré klíče. A ta stará se tam může po skončení nájmu klidně vrátit, pokud nebude do té doby ztracená.

Příbuzná jednoho známého měla podobné problémy, ale o něco větší. K nám se to dostalo tím, že policie tehdy nemohla sehnat nikoho jiného, kdo jí zná kromě mého otce. Taky to začínalo nenápadně tím, že slyšela různé zvuky (celý život žila ve starém domě a na stará kolena se přestěhovala do paneláku), ale nenechala si vysvětlit, že je to v paneláku normální že jsou slyšet různé zvuky a nemá cenu nad nima přemýšlet (ne neni, to po ní jdou jehovisti, nebo kdo to měl bejt a sledujou jí dírama v zásuvce...). Policie tam byla pečená, vařená, nechala dokonce otevřít sousední neobývaný byt, aby zjistila, že tam opravdu minimálně půl roku nikdo nebyl. Jednou tak zbláznila ve tři ráno celý barák, že hoří. Skončilo to hospitalizací v blázinci (psychiatrické nemocnici, nebo jak se tomu dnes říká). Tam zjistili, že se to dá léčit ambulantně, teda kdyby se léčila (od té doby jsme o ní neslyšeli, takže asi se to zklidnilo). Z toho plyne poučení, že pokud se člověk na stará kolena přestěhuje do paneláku, může se z toho i zbláznit. Tím nechci nic naznačovat, toto je něco jiného, jen jsem si na to vzpomněl.

Přítomnost nějakých sledovacích prostředků se dá vyloučit dost těžko. Kamera musí vidět, takže se hledá o něco lépe (i když stačí malá štěrbinka a pochybuju, že někdo proleze všechny spáry), ale najít ukrytý mikrofon je pro běžné lidi naprosto nemožné. Navíc jednu potenciální štěnici v podobě telefonu si běžně nosíme při sobě. Pokud je opravdu podezření, existují specializované firmy na vyhledávání štěnic, ale to je myslím pro domácnost zbytečné.