Zdravím, musím říct, že je to tady splácanina. Ad právo EU - rozlišujte nařízení a směrnici. Nařízení je na základě primárního práva, taktéž dle rozhodnutí Grant a podobně, již přímo účinné, což znamená, že v ČR je závazné aniž by byla nutná implementace či jiný legislativní krok ze strany státu. Kdežto směrnice je pouze aktem na cíl, která státům dává za úkol stanovit v národní úpravě základní normy, které směrnice vyžaduje, tudíž je nutná implementace či jiný legislativní krok. Avšak ikdyby stát implementaci neprovedl, je zde jeho odpovědnost jednak za škodu (případ Frankovich), jednak je vertikálně vzestupně přímo účinná a podobně. Zase nepovažujte právo EU (dříve označováno jako komunitární právo) za nějak neúčinné. K ochraně spotřebitele v oblasti záruky, EU tuto oblast upravuje směrnicí, kde je lhůta minimálně 6 měsiců v první oblasti. Když se podíváme do současného občanského zákoníku, tak nalezneme určitou dvoukolejnost - rozpor s kupní smlouvou a odpovědnost za vady. Inu, zákonodárce nepochopil, co je po nás EU žádáno a raději dodal, co se dalo, aby směrnici vyhověl. V současné době by se reklamace měla uplatňovat v prvních šesti měsících jako rozpor s kupní smlouvou dle § 616 OZ a následně po 6 měsících "reklamovat". V tomto případě došlo jen k nepochopení a "záruky" budou stejné, spíše mě udivuje, jak byla taková dvoukolejnost vyložena.