řeknu to takto:

mám dvě děti, obě chodí na ZŠ. Škola je místo, kde se děti, zbavené vlivu rodičů, učí socializovat se ve skupině jiných lidí. Učí se (nebo by se měly učit), že taková skupina má určitou jasně danou "hierarchii velení", která je do určité míry volná, ale opravdu jen do určité (a velmi malé) míry.

Mám za to, že (nejen hospodářská, ale i mravní) krize tzv. západní společnosti pramení z určité přehnané benevolence a absence jasných a explicitně dodržovaných pravidel, která padla za obět "dětským právům" a podobným totálním nesmyslům. Naopak jsem zastáncem přiměřených fyzických trestů, protože jsou efektivní a výchovné, narozdíl od "domlouvání a psychorozborů." Ve škole jsem patřil k těm, kteří nikdy neměli zásadnější problém, ale i tak jsem si donesl domů každý rok 2-3 poznámky a párkrát dostal přes držku nebo ukazovátkem přes prsty - neubylo mě a naopak jsem si vždy velice rychle uvědomil, kde je chyba (samozřejmě ve mně). To mě naučilo spoléhat se sám na sebe a nést za sebe odpovědnost, nikoli se vymlouvat na někoho jiného. Jednoduše řečeno, děcko "něco" chce, neví sice přesně co, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.

Mám bohužel tu smutnou zkušenost s "produkty" dnešního "lickoprávního" (chyba je záměrná) školství - ti lidé jsou v praxi naprosto nepoužitelní, dílem proto, že nic neumí, dílem proto, že nedokáží formovat pracovní týmy. A nejhorší na tom je, že dnešního absolventa VŠ strčí školními znalostmi do kapsy sedmdesátiletý důchodce, pouhý absolvent průsmyslové školy.

Z mého pohledu jsi "tichá Džamila"