Policie vyslechne jednu stranu sporu a druhou stranu sporu a věc odloží. Zjistí totiž, že mezi nimi je nějaká písemná smlouva, nájemník bytu se domnívá, že on smlouvu plní, přesto dostal výpověď a majitel ho z bytu vyhodil a zadržel mu jeho věci, majitel bytu je naopak přesvědčen, že nájemník neplatil tak jak měl, tak má právo zamezit mu v dalším užívání svého majetku a zadržet jeho věci pro uspokojení své pohledávky. Nikdo z nich nejedná s úmyslem spáchat trestný čin, nájemník je přesvědčen že platí dost a že víc platit nemusí, majitel je přesvědčen, že nájemník neplatí to co má a že musí ochránit svůj majetek. Prostě typický občanskoprávní spor. Není naplněna materiální stránka skutkové podstaty trestného činu - škodlivost pro společnost. Nájemník tím nic nezíská, policie to odloží, stejně jako by odložila, kdyby majitel bytu podat trestní oznámení na nájemníka, že neplatí poplatky. Oboje to jsou jen občanskoprávní spory. Mají mezi sebou písemnou smlouvu, jsou ve smluvním vztahu a porušení smluvního vztahu musí řešit soud a ne orgány činné v trestním řízení. Trestní právo má v ČR subsidiální charakter, trestně právní prostředky lze použít v civilních sporech až jako "ultima ratio" poslední řešení, pokud ostatní právní prostředky selhávají. Jenže tady se nikdo z nich ještě o řešení civilní žalobou u soudu nepokusil. Trestný čin by to byl, až kdyby soud v civilní žalobě rozhodl, že majitel musí nájemníkovi vrátit jeho zadržené věci a musí mu umožnit v bytě bydlet a majitel by poté udělal znovu to, co udělal. Jak je uvedeno v § 4 Občanského zákoníku, pokud je porušeno nebo ohroženo něčí právo z občanskoprávního vztahu, lze se domáhat ochrany u soudu (tedy ne u policie).

§ 12/2 tr. zákoníku
Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

§ 4 Občanského zákoníku
Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud.