Zdravím,

tak dle toho, o čem se bavíme, vůči které osobě. Např. postačí k podání vysvětlení předvolání, předvedení, kdy se daný úkon provede a více není potřeba. Zadržení směřuje již vůči osobě obviněné, či za splnění podmínek zákona alespoň podezřelé. Zde bych doporučil lehce pročíst trestní řád, alespoň okolo § 75.

Po zadržení policejní orgán poučí zadrženého o právu zvolit si obhájce a s ním se radit již v průběhu zadržení a o právu žádat, aby obhájce byl přítomen při výslechu. Obecně zadržena osoba je buď vyslýchána nebo je v cele předběžného zadržení. Policejní orgán pak vyslechne zadrženou osobu, a nepropustí-li ji na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání (bavíme se o zadržení podezřelého) a dalšími důkazy, tak aby státní zástupce mohl popřípadě podat návrh na vzetí obviněného do vazby. Tyto úkony musí policejní orgán provést tak, aby zadržená osoba mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od zadržení (při občanského zadržení počíná lhůta běžet od předání orgánu Policie) jinak musí být propuštěna na svobodu. Nenařídí-li státní zástupce propuštění zadrženého na svobodu, je povinen jej v uvedené lhůtě předat soudu (stále v rámci 48 hodin). Soudce zadrženou osobu vyslechne a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodne o jejím vzetí do vazby, anebo ji propustí ze zadržení na svobodu. Zadržená osoba má obdobná práva jako obviněný, nikoli však všechna, neboť nemá např. právo nahlížet do spisů či právo na ustanovení obhájce. Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli (občanské zadržení), pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazu (důkazní prostředky v trestním řízení). Ten, kdo omezil osobní svobodu přistiženého, je povinen ihned ho předat policejnímu orgánu. Zde si rozumíme?

Od těchto úkonů podle trestního řádu je třeba odlišovat zajištění osoby podle § 26 PolČR, jež směřuje k jiným účelům (např. zajištění osoby, která svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život nebo život či zdraví jiných osob anebo majetek, zajištění osoby, jež utekla z výkonu trestu odnětí svobody, z výkonu ochranného léčení, ústavní výchovy, předběžného opatření nebo ochranné výchovy anebo ze zabezpečovací detence, anebo zajištění osoby, která při předvedení kladla odpor nebo se pokusila o útěk apod.)

Zajištění osoby je tradiční institut policejního práva, jde o krátkodobé policejní, administrativní omezení osobní svobody v případech, kdy není osoba omezována na svobodě podle jiného zvláštního zákona a je dán některý z důvodů stanovených taxativně tímto ustanovením. Zajištění má pořádkový charakter, jeho cílem je zamezit jednání, které porušuje veřejný pořádek a bezpečnost, popř. umožnit zajištění důkazů pro další opatření, např. řízení o přestupku. Osobu lze omezit na svobodě způsobem přiměřeným dané situaci. Tzn. že lze uvažovat o verbálním pokynu policisty osobě zůstat s ním na vymezeném místě či ho následovat na policejní služebnu, dále lze osobě, jsou-li pro to splněny zákonné důvody, nasadit pouta, chová-li se osoba agresivně, lze ji připoutat v souladu se zákonem (§ 25) k vhodnému pevnému předmětu a v neposlední řadě ji lze umístit do cely (§ 28). Zajištění je třeba odlišovat od institutu zadržení podezřelého dle § 75, 76 TrŘ. Zadržení je omezení osobní svobody pro účely trestního řízení, a to jde-li osobu podezřelou z trestného jednání a současně je u ní dán některý z vazebních důvodů (§ 67 TrŘ). Na rozdíl od zajištění, o němž může rozhodnout každý policista, je obecně zadržení podmíněno předchozím souhlasem státního zástupce. (Bez tohoto souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.) Kromě toho osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné k zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Zajistit osobu na rozdíl od zadržení může bez výjimky pouze policista. (Byť není vyloučeno, že mu v tomto úkonu, resp. zákroku mohou pomoci i jiné osoby, např. na základě žádosti policisty dle § 18.) Na institut zajištění se samozřejmě vztahují obecná ustanovení o omezení osobní svobody dle § 24. Při zajišťování je třeba se zvýšenou pečlivostí zvažovat obecnou zásadu přiměřenosti dle § 11. Osobě zajištěné lze ze zákona nasadit pouta dle § 54, je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk a tak dále.