Obchod v žádném případě nemá povinnost vykupovat lahve značek, které neprodává nebo v minulosti ne delší jak 1 rok neprodával.

Pokud by se obchodu podařilo nesporně prokázat, že lahve, které se tam snažíš vrátit, si v žádném případě nenakoupil u nich, mám za to, že by mohl odmítnout i je. Představ si teoretickou situaci, že živnostník si otevře sámošku a ten den mu tam přijedeš s dodávkou několika tisíc lahví, které si zjevně nemohl koupit u něj.
Mám za to, že celý tebou citovaný odstavec se týká obchodníka, od kterého si materiál zakoupil. On samozřejmě nesmí nijak omezovat výkup takových lahví ani množstvím, ani časem ani jejich výkup podmiňovat. Ovšem jinému obchodníkovi může být šumák, že ty sis někde jinde koupil pivo a teď chceš láhev vrátit.

Přijde mi to naprosto pochopitelné. Proč by měl nějaký maloobchod suplovat skladiště vratných lahví všem supermarketům z blízkého okolí ? S vracením lahví jsou spojeny pouze náklady (minimálně na skladovací prostor + obsluhu (elektronická nebo lidská)), které si obchod může promítnout do ceny piva jako takového, ale pokud zákazník nakoupí pivo jinde a do obchodu nese jen láhev, tak tím obchodu vzniká pouze náklad.