rozvod a byt
Dobry den. S manzelkou se budeme rozvadet mame spolecne byt a na nem hypoteku kterou splacim 8 let. Jeji svagr nam nabidl ze byt odkoupi a me vyvaze s hypoteky a ona v byte zustane. Muj dotaz zni jestli mam pravo na polovinu splatek za tech 8 let a jestli kdyz pred rozvodem a majetkovem vyrovnani v bance podepisu prevod bytu na svagra jestli potom u rozvodu muzu o polovinu splatek s hypoteky jeste zadat dekuji za odpoved. Martin
Trošku složitá konstrukce (a nebo jsem to jen blbě pochopil), ale šel bych cestou prodeje bytu (jedno komu), sebral půlku peněz, a šel o dům dál.
Jak si to vyřeší nebožka je druhá věc, pokud ji podpoří švagr touto formou, tak do toho stejně nebudeš mít moc právo kafrat .
Vy jste těch osm let v bytě nebydlel? Nebo si myslíte,
že pokud se nyní budete rozvádět, měla by manželka náklady
za Vaše bydlení během těch osmi let hradit sama?
On to myslel tak, že když do teď s manželkou uhradili za byt za hypotéku například 1 milion a třeba 1 milion ještě zbývá, tak při prodeji toho bytu švagrovi má nárok na půlku z dosud zaplacené ceny bytu, tedy na 500 tis. Což zjevně má.
Náklady na byt a splácení hypotéky jsou dvě naprosto odlišné věci.
Podle mne jsou splátky hypotéky částí nákladů na bydlení.
Kdyby bydleli v pronajatém bytě, nespláceli by hypúotéku, ale platili by nájemné.
S hypotékou nemám osobní zkušenost, ale co o nich čtu, bývají splátky
vysoké přibližně jako nájemné… Proto mne napadlo, že si tazatel mohl
svou část splátek "odbydlet" (V případě pronajatého bytu by podle mne
neměl nárok na polovinu nájemného, protože v tom bytě bydlel také).
Ale může to samozřejmě být i jinak (chtělo by to více informací).
Ano, splátky hypotéky a nájemné jsou často téměř shodné (co se týče výše). Tím ale veškerá podobnost končí.
Konstrukce, že by si svou část hypotéky "odbydlel" není průchozí ani v nejdivočejším snu. Se stejnou logikou by mohl tvrdit, že auto, na které mu manželka dala půlku si "odjezdila" protože kdyby si auto pronajímala (nebo jezdila taxíkem) vyšlo by ji to nastejno, takže auto je teď jeho.
Movitý a nemovitý majetek nabytý během manželství se dělí rovným dílem. Do toho rozhodně spadá i majetek, který ještě nebyl zcela splacen.
A nebo taky jinak. Se stejnou logikou by pro změnu on mohl říci manželce, že si svou část hypotéky odbydlela, ať z bytu táhne ona a on už si sám doplatí těch zbývajících pár set tisíc a byt bude jeho.
A proto je nejkorektnější cesta prodat to celé, z výnosu splatit zbytek hypotéky, a co zbude, to si rozdělí napůl a půjdou každý svou cestou. Myslím, že spravedlivější cesta asi nebude.
Souhlasím.
@ Araneus:
Podle Vás by tazatel měl nárok na polovinu splátek hypotéky?
Potom by ale manželka měla nárok na polovinu částek odpovídajících
nájemnému za srovnatelný byt…
Nezlobte se na mne, ale chtít při rozvodu po jednom partnerovi,
aby plně nesl náklady odpovídající nájemnému za druhého partnera
považuji za (mírně řečeno) nekorektní.
Druhý partner má nárok na polovinu současné ceny bytu (máte pravdu v tom, že by to asi neměla být přesně polovina dosud zaplacených splátek hypotéky, nýbrž pouze polovina splátek očištěná od zaplacených úroků, ev. dalších poplatků. Tj s např. 5% hypotékou by měl dostat polovinu splátek bez těch 5-ti procent). Přijde mi to naprosto logické.
Popřípadě v bledě modrém (ale spravedlnější v případě výkyvů na trhu s nemovitostmi):
Nechat si odhadnout současnou reálnou cenu bytu (tj. za kolik se obvykle prodávají byty v dané lokalitě), od této reálné ceny bytu odečíst kolik se ještě musí zaplatit bance (ale opět pouze částku bez úroků) a přesně polovinu této částky (současné ceny bytu) by měl partner zůstávající v bytě zaplatit tomu druhému.
Pak je samozřejmě také řešení byt prodat a rozdělit si utrženou sumu na polovinu (toto ale vyžaduje souhlas banky a v případě prodeje přes realitku i její nemalou provizi). Toto řešení bych volil pouze v případě, že ani jeden z partnerů nechce v bytě zůstat a chce začít bydlet jinde.
Proč argumentuje neustále tím nájmem ? NIKDO žádný nájem neplatil. Nikdo proplacení poloviny nájmu nežádá.
Představte si situaci, že by zbývalo zaplatit poslední splátku a ten odcházející by nedostal nic, protože vlastně to byly "náklady na bydlení odpovídající nájmu" a ten druhý by měl vlastní byt.
Oba dva v bytě bydleli, oba dva se (snad) rovnoměrně podíleli na splátkách. Výsledkem jejich rozhodnutí je nyní byt (majetek nabytý v manželství), který si dle zákona musí rozdělit na polovinu.
Ale proč to, proboha, pořád tak komplikujete? V zadání je jasně psáno, že
takže v podstatě nejjednodušší situace, tak co pořád řešíte?