Druhý partner má nárok na polovinu současné ceny bytu (máte pravdu v tom, že by to asi neměla být přesně polovina dosud zaplacených splátek hypotéky, nýbrž pouze polovina splátek očištěná od zaplacených úroků, ev. dalších poplatků. Tj s např. 5% hypotékou by měl dostat polovinu splátek bez těch 5-ti procent). Přijde mi to naprosto logické.
Popřípadě v bledě modrém (ale spravedlnější v případě výkyvů na trhu s nemovitostmi):
Nechat si odhadnout současnou reálnou cenu bytu (tj. za kolik se obvykle prodávají byty v dané lokalitě), od této reálné ceny bytu odečíst kolik se ještě musí zaplatit bance (ale opět pouze částku bez úroků) a přesně polovinu této částky (současné ceny bytu) by měl partner zůstávající v bytě zaplatit tomu druhému.

Pak je samozřejmě také řešení byt prodat a rozdělit si utrženou sumu na polovinu (toto ale vyžaduje souhlas banky a v případě prodeje přes realitku i její nemalou provizi). Toto řešení bych volil pouze v případě, že ani jeden z partnerů nechce v bytě zůstat a chce začít bydlet jinde.

Proč argumentuje neustále tím nájmem ? NIKDO žádný nájem neplatil. Nikdo proplacení poloviny nájmu nežádá.
Představte si situaci, že by zbývalo zaplatit poslední splátku a ten odcházející by nedostal nic, protože vlastně to byly "náklady na bydlení odpovídající nájmu" a ten druhý by měl vlastní byt.
Oba dva v bytě bydleli, oba dva se (snad) rovnoměrně podíleli na splátkách. Výsledkem jejich rozhodnutí je nyní byt (majetek nabytý v manželství), který si dle zákona musí rozdělit na polovinu.