My jsme taky kdysi měli takové skoro-sousedy.Naproti v baráku,takže tak moc neškodili.Jen furt koukali z okna,co se kde děje,pak třeba přišli žalovat,že jim naše děti běhají pod okny po trávníku(normální obecní trávník na sídlišti,ne jejich)a ať si děti hlídáme.Tak jsem je vyhodil,co se starají.Příště zase zvonili,prý že parkuji autem před jejich vchodem,kde jsou zvyklí stát oni.To jsem jim vysvětlil,že to není jejich ulice a že si musí za dost tisíc ročně pronajmout a označit místo k parkování od města.Takže dokud tam nebudou mít tabulku s jejich SPZ,budu si tam stát kdy budu chtít.A pokud mi třeba "někdo" poškodí auto nebo vypustí kola,budu vědět,koho nahlásit policii.A takto to bylo pořád,prostě veselo.Až jednou,kdy mě ta baba zase zastavila na ulici,co smím a nesmím dělat,jsem se naštval a řekl jí,že jestli ihned nedá pokoj a nepřestane nás obtěžovat,tak zavolám hned sanitku,aby jí odvezla do blázince.A byl rázem navždy pokoj,asi se bála,že to fakt udělám.
Prostě je třeba sousedku začít dusit,aby se ona bála cokoliv udělat nebo říct.