Tohle je obecně velmi nešťastné pravidlo.
…
Za totality takové nesmysly nikdo neřešil, nikomu to nevadilo.

Za totality nebyly takové možnosti ani takové dopady jako dnes. Fotku jednou zveřejněnou v internetu
už nikdy nikdo neuhlídá ani nedohoní, fotka si žije svým životem. I kdyby fotky z původní stránky zmizely,
mohl už je postahovat kdokoliv další a vložit jinam.

…, ale ten systém (kdy může - kdy nemůže) mi přesto připadá zvrácený..

Připadal by Vám stejně zvrácený, kdyby šlo o někoho z Vašeho okolí?
Já jsem ráda, že si mne ani mé děti nebo příbuzné nemůže vyfotit každý a jejich fotky dát, kam ho napadne.

Podle Listiny základních práv a svobod (hlava II, oddíl I, čl. 7) máme všichni právo na ochranu soukromí.

___

Mně i ta výjimka zpravodajství přijde „až až“. Nevím, co přesně zákonodárce mínil zpravodajstvím.
Já si pod tím představuji TV, rozhlas, tisk, internetové deníky typu iDnes apod.

_____

Věřím tomu, že ti kluci nechtěli/nezamýšleli nikoho poškodit, že to považovali za „dobrý vtip“.
Ale měli si moc dobře promyslet, co dělají a jaký to může mít dopad na životy zesměšňovaných osob.

Je příliš snadné odkudkoliv cokoliv stáhnout a vložit někam jinam.
Možná, že právě proto si řada lidí myslí, že když to jde tak snadno, je to i v pořádku.
Ale není…

___

Tak mne napadá: Jak se bývalý zaměstnavatel o té stránce dozvěděl?
A proč kontaktoval tazatelovu matku a ne přímo tazatele?