Hrozí nějaký postih za publikaci vtipných obrázků s obličeji lidí na FB?
Dobrý den, mám takové menší dilema.
Chodil jsem cca před dvěma měsíci na brigádu do nejmenované firmy. Z důvodů neproplácení výplat a špatného chování proti mně jsem odešel.
Firmu jsem nějak neřešil, jen jsem řekl, že už nepříjdu, tak se rušila smlouva a konec. Samozřejmě, že se to dozvěděli i kamarádi a tak. No a jednoho kamaráda napadlo vytvořit na FB stránku "Děláme si srandu z (název firmy)", do které dával vtipně upravené obrázky vedoucích a zaměstnanců firmy, které našel na google obrázkách nebo Facebooku. Dnes ráno mi psala mamka, že jí přišel od firmy email, ve kterém vyhrožovali, že na nás pošlou právníky a dají nás k soudu pokud ihned tu stránku nesmažeme. Mamka jim teda napsala, že my s tou stránkou nemáme nic společného a tak. Z firmy odepsali, že je to nezajímá, že nás dají k soudu a vyhrožovali.
Chci se tedy zeptat, jak se proti tomuto bránit, když my s tou stránkou nemáme nic společného. Jsem typ člověka, který se vyhýbá problémům, nerozumím ani moc zákonům, takže by mě i zajímalo, jaký by byl případný postih pro kamaráda.
Nechci takhle před Vánoci řešit "kraviny", za které nemohu.
Ještě se omlouvám, pokud jsem zařadil téma do špatné sekce. Díky předem za odpovědi.
Súd by akceptoval civilnú žalobu jedine v prípade, (ak by tvoj okruh z ktorého bol na základe verejne známej IP adresy založený profil s doplňujúcimi, zverejnenými informáciami na FB či inej sociálnej sieti), ak by bolo poškodené jej dobré meno. Ak si robíte prču so zamestnancov, karikujete, parodujete ich ksichty či kriplíte muskulatúru fyzických osôb, s takouto žalobou na demokratickom súde firma neuspeje, lebo sa nejedná o poškodzovanie jej dobrého mena v rámci procesného postavenia spoločnosti na konkurenčnom trhu.
Najprv by musela poškodená spoločnosť pred súdom dokázať na základe súdom menovaného znalca z odboru optoelktroniky a IT technológií, že stránka na FB bola založená konkrétnou fyzickou osobou s označením IP adresy registrovanej u konkrétneho providera na základe identifikačných nacionálií, r.č., mena, tr.pobytu, s vyznačením štátneho občianstva skutočného páchateľa. Nie je to také jednoduché, aby mala žaloba všetky náležitosti akceptovateľné súdom pred prijatím návrhu bez toho, aby súd žalobu zamietol od stola než by začal konať.
Ak sa cítia poškodení zamestnanci, môžu sa obrátiť individuálne na civilné súdy.
Určite by sa OĆTK (PZ ČR) s takouto hovadinou nezaoberal, iba by vec postúpil vecne príslušnej obci na prerokovanie priestupku proti občianskemu spolunažívaniu, ak by "shledal" protispoločenské jednanie.
optoelktroniky , to je nějaká specializace na slovensku?
Ten, kdo chce zveřejnit cizí fotografie, potřebuje souhlas jejich autora.
Postahovat fotky z Google, Facebooku, firemního webu, … a zveřejnit je jinde není legální.
Dále je potřebný souhlas všech osob na fotografiích. Ten, kdo fotografie zveřejňuje,
musí být schopen po celou dobu tento souhlas prokázat.
„Vtipně upravenými obrázky“ zaměstnanců firmy porušujete hned několik zákonů.
(Firma podle mne ještě postupuje velmi mírně → mohla rovnou sáhnout k jiným krokům.)
Dlužnou mzdu je potřeba řešit podle zákona (napřed písemnou výzvou, poté žalobou,
lze dát i podnět ke kontrole inspektorátu práce).
Porušováním dalších zákonů situaci s bývalým zaměstnavatelem nevyřešíte.
__
K odpovědi Nudy: Nevím, jaká je situace na Slovensku.
V ČR existují autorský zákon a zákon o ochraně osobních údajů…
Trochu se postesknu.
Tohle je obecně velmi nešťastné pravidlo.
Za totality takové nesmysly nikdo neřešil, nikomu to nevadilo. Dnes se na jedné straně nesmyslně dbá na právo na ochranu osobních údajů (GDPR a podobná zvěrstva), na druhé straně by nám pomalu povinně chtěli cpát čipy, aby věděli o každém našem prdu, slově, myšlence, pohybu. Když si dám na svůj dvůr kameru a zachytím tam zloděje slepic, zveřejněním jsem zločinec a onen zlodějíček na mě vysoudí odškodné. K zblití tahle naše demokracie…
Kde je hranice mezi fotografií ze sportovního stadiónu, pochodu čtyřprocentních, srocení na 1.máje.. kdy se může a kdy už ne? Když je tam tisíc hlav, OK, souhlas netřeba. Když dvě osoby, souhlas nutný. Hranice/počet, kde se to láme? Neexistuje.
Zpravodajství má výjimku.
Dobře, a kde je hranice mezi zpravodajstvím a nezpravodajstvím? Když jsou nějaké (rádoby) e-noviny, které čte 1500 duší - když je nějaký youtuber/fejsbukař, kterého sledují dva milióny?
Tuším (nevím, nezajímám se o to), že odpověď existuje, ale ten systém (kdy může - kdy nemůže) mi přesto připadá zvrácený..
Za totality nebyly takové možnosti ani takové dopady jako dnes. Fotku jednou zveřejněnou v internetu
už nikdy nikdo neuhlídá ani nedohoní, fotka si žije svým životem. I kdyby fotky z původní stránky zmizely,
mohl už je postahovat kdokoliv další a vložit jinam.
Připadal by Vám stejně zvrácený, kdyby šlo o někoho z Vašeho okolí?
Já jsem ráda, že si mne ani mé děti nebo příbuzné nemůže vyfotit každý a jejich fotky dát, kam ho napadne.
Podle Listiny základních práv a svobod (hlava II, oddíl I, čl. 7) máme všichni právo na ochranu soukromí.
___
Mně i ta výjimka zpravodajství přijde „až až“. Nevím, co přesně zákonodárce mínil zpravodajstvím.
Já si pod tím představuji TV, rozhlas, tisk, internetové deníky typu iDnes apod.
_____
Věřím tomu, že ti kluci nechtěli/nezamýšleli nikoho poškodit, že to považovali za „dobrý vtip“.
Ale měli si moc dobře promyslet, co dělají a jaký to může mít dopad na životy zesměšňovaných osob.
Je příliš snadné odkudkoliv cokoliv stáhnout a vložit někam jinam.
Možná, že právě proto si řada lidí myslí, že když to jde tak snadno, je to i v pořádku.
Ale není…
___
Tak mne napadá: Jak se bývalý zaměstnavatel o té stránce dozvěděl?
A proč kontaktoval tazatelovu matku a ne přímo tazatele?
Já to píšu obecně. Pak ano, připadal.
Když někdo někoho vyfotí na místním plese (a spoustu dalších fotek) a pak to vyvěsí na stránkách obce, proč by se měl tomu bránit? Nebo na krojových hodech, v kostele, na koště vína, pálení čarodějnic, soutěži v kuželkách...?
Něco jiného bude, kdyby sehnal pikantní fotky dotyčného (třeba reportáž ze soulože s milenkou) a ty někam vylepil.
Ta hranice není jasná a proto je to celé špatně. Protože je kdykoliv prakticky cokoliv napadnutelné. Při přísné až absurdní aplikaci mohou veškerá média zabalit krám..
--------
Jinak, ta kauza, o které je tohle vlákno, mi také připadá, že je za hranou obecně akceptovatelného.
Mne sa nieco mari, ze uz v CR bol taky pripade, ze niekto zazaloval nejakeho fotografa, ktory vyhral nejaku sutaz s fotkou z ulice, kde okrem ineho bol aj dotycny (spolu s nim aj kopec dalsich ludi) a sud vtedy rozhodol, ze fotograf si pravo na zverejnenie od kazdeho pytat nemusel.
Urcite je rozdiel, ci spravim tvoju profilovku a zavesim si ju bez tvojho suhlasu u seba na webe a prezentujem ta napriklad ako mojho zamestnanca a je rozdiel, ci si vas odfotim na VZ a fotku zverejnim na svojom osobnom profile na FB.
Obec by měla mít ke zveřejnění souhlas → podobně jako by
např. školky a školy měly mít ke zveřejnění fotek a videí z různých akcí souhlas rodičů.
___
Mně se v podobných případech vybaví zveřejnění fotky zloděje elektrokola.
Zveřejnění fotky z kamery pomohlo dopadnout zloděje, který by bez zveřejnění fotky dopaden být nemusel.
Majitel má kvůli zveřejnění problémy.
Co je v této situaci správné?
Podle mne zloděj věděl, že je obchod sledován kamerami a měl/musel s případným zveřejněním počítat.
Ale hrozně mi vadí případný dopad na rodinu zloděje (např. na jeho děti)…
Jasně, že na ně měl myslet především pachatel. Ale jak by k tomu ty děti přišly?
Já si to nedokážu představit. Obec se má ptát všech obyvatel naší dědiny? Na různých akcích jsou stovky lidí... to není možné. Dtto škola, třeba takový sportovní den. Jeden rodič bude píp a souhlas nedá, škola bude fotky ze soutěží či nástupu (kde je klidně stovka děcek) retušovat?
Já třeba filmuji každým rokem krojové průvody během místních hodů a dávám pak na YT. Nikdy mě nenapadlo se někoho ptát a ani tak činit nemíním. Mám tisíce a tisíce zhlédnutí, žádnou negativní reakci, tak usuzuji, že naši lidi jsou normální...
Já vím, že takové zákony jsou - a že bude hůř - ale je to podle mě nebetyčná kravina. Pikantní je, že následně o podobném prudičovi na internetu lze zjistit (a jinde, třeba telefonicky na úřadech) i to, co by určitě nechtěl... třeba z katastru nemovitostí, insolvenčního rejstříku, různých registrů typu Solus... ani nemusí jít o profláklý Facebook.
Nemám takový názor. Taková dehonestace pachatele je naprosto oprávněná, třeba si dá příště pokoj. Vždyť je to jedno - kdyby byl dopaden, stejně to budou všichni kolem vědět a šířit. To jako bychom neměli potrestat třeba chudáka znásilňovače, co jeho děti, když pána zakutrujeme do pasy? Jak by se provádělo "hledání pachatele" v TV? Co když má také děti?
Mně se naopak líbilo, když za socialismu hrozilo každému dopadenému zloději v naší sámošce, že bude pěkně vylepen ve vitrínce. Kvůli ostudě si to každý sakramentsky rozmyslel. Dnes máme demokracii, tak vykutálení rodiče posílají krást své nezletilé fakany, pohoda, klídek, nikomu se nic nestane, manko zaplatí zaměstnanci obchodu..
To je bohužel trend západní demokracie. Slušní jsou buzerováni, darebáci mají jen práva a poškozeným je nasr… víte co.
No jo, ale míří ta firma na správnou osobu? Zveřejňovatel je osoba jiná, než tazatel. Ten je - dle všech indicií - dvojnásobná oběť. Nedostal výplatu a ještě mu firma vyhrožuje za vtípek jeho kamarádů.
To nevím. Ale příslušné orgány si jistě poradí.
Dvojnásobná oběť?
Dlužnou mzdu lze vyřešit zákonnými prostředky a ke zveřejnění své kamarády s velkou
pravděpodobností „inspiroval“ tazatel (bez něj by kamarády těžko napadlo si vyhledávat
fotky konkrétních osob té firmy). Jsou jména těch osob aspoň na firemním webu?
Nebo kamarády nasměroval tazatel?
Inspirace možná, ale za skutečné provedení zodpovídá ten, kdo to opravdu udělal.
Ono by však ušetřilo spoustu problémů všem, kdyby zavolal kámošům a požádal je o smazání předmětné parodie. Skutečného viníka by pak už určil soud, ale má to cenu kvůli takové pitomosti to nechat dojít až tam?
Otazka...oni zverejnuju uz verejne fotky, takze tento suhlas podla mna nepotrebuju. Mozu argumentovat na sude, ze sa domnievali, ze suhlas uz bol dany, kedze fotky si stiahli z verejne dostupnych zdrojov.
Navyse ako (vynimocne dobre) napisal Nuda firma musi preukazat, ze dotycny ma nieco s tou strankou spolocne. Dotycny predsa mailom jasne deklaroval, ze uvedenu stranku nevytvoril a nema s nou nic spolocne, takze nevidim dovod preco by sa mal bat nejakeho firemneho pravnika.
Ak sa firma domnieva, ze dotycny je tvorcom a spolu autorom FB stranky musi to na sude najprv preukazat.
To by ma zaujimalo k akym. Neviem ako v CZ, ale napriklad u nas na SK nie su pravnicke osoby chranene zakonom tak ako fyzicke, a preto nie je mozne poskodit dobre meno firmy porusenim zakona.
Ono by bolo dobre vidiet, co zosmolil ten ich pravnik, ja sa stretavam pomerne casto v praxi, ze pravnici si obcas vytvaraju vlastne neexistujuce zakony.
I kdyby nešlo o porušení osobnostní práv, tak by nejspíš šlo o porušení autorských práv.
Je to mozne, ale kde nie je zalobca nie je sudca.
Běžně se parodují politici. Mají taky ve veřejné funkci právo na nezešměšňování? Netočení videí, úprava fotek...
To ano,jen se jim nesmí domalovávat tykadla.
Nediv se, (citace z Farmy zvířat), některá zvířata si jsou rovnější.
Tam ten trest ale nebyl za samotná tykadla, ale za "poškození" volebních plakátů, takže vůbec nešlo o osobnostní práva.
Do určité míry na to právo mají, ale soudy už několikrát rozhodly, že jako veřejně činné osoby musí strpět zvýšenou míru kritiky či třeba právě zesměšňování. Samozřejmě bude záležet na to, jak hodně veřejně činné jsou (premiér toho musí strpět více, než třeba starostka malé vesničky). Nebo čeho konkrétně se to zesměšňování týká, jestli věci související s veřejnou činností, nebo čistě soukromé záležitosti.