Bohužel tak to v životě chodí.

Míst, kde si "sedneš" s šéfem nebo kolegou je méně, než šafránu.

Také jsem pracoval jednu dobu ve státním podniku a mohu jen napsat, pozor ! Známosti vládnou světem.
Jakmile se jedná o státní organizaci, tak bývají prohnilé naprosto nekompetentními lidmi, dosazenými po známosti.

Jedná se o "nadlidi", kteří ani zpravidla nerozumí vlastní práci, a většinou nejsou schopni zvládat ani jednoduše a věcně základní pracovní úkoly.
Nemají na to vlohy, ani inteligenci. Ale u moci je drží známosti.
Sám také znám případy, z praxe, kdy jsou uměle u moci (pravomocí) drženi naprosto nekompetentní lidi.
V praxi to funguje tak, že dostanou "teplé místečko" a omezené pravomoce, protože jejich kámoš nadřízený ví, že co
dostanou na starost, to pokurví.
U pohovoru takové lidi poznáš hned podle toho, že se chtějí sami chválit, a odvádí většinu času řeč na své pseudozásluhy.
V takové situaci se těžko hledá objektivní zastání.
Řešením by bylo takové lidi povýšit nebo rovnou propustit. Protože oboje by vedlo ke stejnému výsledku.

Některé státní organizace již došly tak daleko, že v tomto směru fungují, jen jako "klubko zmijí" a jejich profity.
Jenom samotní kamarádi a malé domů, nakonec u nekompetentních kamarádů-podřízených lze využít i toho, že nejsou
v obraze a tak si nedají 1a1 dohromady.

Když se na to podíváme s odstupem času, tak je takové prostředí vždy chyba nadřízeného.
A abych byl upřímný, nejedná se o chybu, ale záměr.