šikana na pracovišti
Dobrý den,
dle mého přesvědčení jsem obětí šikany. Pracuji ve státním podniku, něco jako pokladní. Když sem nastoupila bylo všechno v pořádku a všichni mi pomohli. Po určité době sem se stala nejspíše ohrožením pro mého veducího pracovníka. Podle kolegyní nejsme jediná oběť, avšak rozdíl je v tom, že já si to nechci nechat líbit. Mezi projevy její šikany patří: ponižování před kolegy, ponižování před zákazníky, urážky typu "jsi blbá, děláš si co chceš, nic neděláš", časté posílání na školení, protože moc dobře ví, že čas který tomu obětuji mi nebude proplacen, navyšování mých povinností, mnohdy se mnou nekomunikuje, neodpoví, pomlouvání před kolegy a ponižování mé odobnosti bez mé přítomnosti.
Jen pro jistotu zmiňuji, že na mé práci jsou závislé i kolegyně a ty vědí, že si své povinosti plním. Píšu hlavně kvůli tomu, že máme spoustu oddělení. Nevím jestli napsat stížnost její nádřízené, která má na starost celý obvod, ombussmanovi, personální, generálnímu řediteli. Nevím to, protože vedoucí pobočky dělá spoustu let, sice vím že nemá právo na mě potom útočit, ale tady jeden nikdy neví.
díky za rady, Andri
To je IMHO normální, když přejdeš do jiné firmy, divil bych se, kdyby ses tam s tím nesetkala taky.
Třeba když jsem ještě byl zaměstnaný, tak jsem zastával pozici, že jsem se občas musel podívat na dílnu, jestli tam není nějaký problém k vyřešení. Jednou, v ten samý den mi vytknul pan obchodní ředitel, že pořád courám po dílně a nic nedělám a o pár hodin později samotný pan majitel firmy, že nechodím na dílnu a nevím co se tam děje. Oběma jsem přitakal, že se polepším a pomyslel jsem si něco o líbání.
Je třeba to nenechat být a rozmazat to všude kde to jde, pak se začnou stydět. A být připraven, že až jim to tam vytmavíš, své grand finále završíš obrazným prásknutím dveřmi
Zkus získat nejprve nějaké důkazy, které bys mohla nadřízeným předvést. Nahrát jednání nadřízeného s tebou.
Pokud na tebe nadřízený bezdůvodně zaútočí slovy "jsi blbá" apod. tak mu důrazně říct, že tohle jednání se ti nelíbí a pokud má výhrady, ať ti řekne konkrétní věci.
Jestli často jezdíš na školení, tak se s důvěrou obrať na personální, protože pokud se jedná o školení nařízené zaměstnavatelem, tak je povinen uhradit vzniklé náklady (mzda, cestovné…), nehledě k tomu, že pokud máš z daných školení nějaký výstup (certifikát nebo potvrzení o absolvování), tak se zkus točit na tom, že si zvyšuješ kvalifikaci, a tedy by se měl adekvátně i zvýšit plat (každopádně zaměstnavatelem nařízené školení se ZAPOČÍTÁVÁ do pracovní doby). Rizikem ovšem je, že může (a stejně asi časem dojde) dojít k rozvázání pracovního poměru, nicméně to může být cesta za lepší prací
.
Bohužel tak to v životě chodí.
Míst, kde si "sedneš" s šéfem nebo kolegou je méně, než šafránu.
Také jsem pracoval jednu dobu ve státním podniku a mohu jen napsat, pozor ! Známosti vládnou světem.
Jakmile se jedná o státní organizaci, tak bývají prohnilé naprosto nekompetentními lidmi, dosazenými po známosti.
Jedná se o "nadlidi", kteří ani zpravidla nerozumí vlastní práci, a většinou nejsou schopni zvládat ani jednoduše a věcně základní pracovní úkoly.
Nemají na to vlohy, ani inteligenci. Ale u moci je drží známosti.
Sám také znám případy, z praxe, kdy jsou uměle u moci (pravomocí) drženi naprosto nekompetentní lidi.
V praxi to funguje tak, že dostanou "teplé místečko" a omezené pravomoce, protože jejich kámoš nadřízený ví, že co
dostanou na starost, to pokurví.
U pohovoru takové lidi poznáš hned podle toho, že se chtějí sami chválit, a odvádí většinu času řeč na své pseudozásluhy.
V takové situaci se těžko hledá objektivní zastání.
Řešením by bylo takové lidi povýšit nebo rovnou propustit. Protože oboje by vedlo ke stejnému výsledku.
Některé státní organizace již došly tak daleko, že v tomto směru fungují, jen jako "klubko zmijí" a jejich profity.
Jenom samotní kamarádi a malé domů, nakonec u nekompetentních kamarádů-podřízených lze využít i toho, že nejsou
v obraze a tak si nedají 1a1 dohromady.
Když se na to podíváme s odstupem času, tak je takové prostředí vždy chyba nadřízeného.
A abych byl upřímný, nejedná se o chybu, ale záměr.