Pochopím, že zaměstnavatel chce vydr*at se státem a zaměstnancem, aby pokud možno nic neplatil. Nepochopím ale zaměstnance, kteří se sebou takto vydr*ávat nechají. Vím, že mnoho takových má do důchodu daleko a "my stejně za třicet roků žádný důchod nedostaneme", ale tohle strpět je skoro vždy čirý nerozum. Výjimkou může být (hypotetický) stav, že mzda načerno je mimořádně vysoká a "zaměstnanec" je schopen si našetřit pořádný "polštář" (a to se prakticky nikdy neděje).

@tazatel: ten tvůj známý ti žádnou "rozumnou" smlouvu zpětně asi nedá, to by musel být padlý na hlavu, aby na sebe nahrnul problémy, doměrky a pokuty. Jediná možnost je DPP 25 hodin týdně, 400Kč/hodinu, pokud podepíšeš prohlášení, 10.000 hrubého = 10.000 čistého = 10.000 náklady zaměstnavatele. Tohle jsem zažil jen jedenkrát, kdy zaměstnanec/starobní důchodce = jediný společník a jediný jednatel firmy. A firma byla schopna "od stolu" "skoro bezpracně a za pár hodin" vydělat třeba 100k měsíčně (čisté zprostředkování). Žádný jiný zaměstnanec, tam to bylo opravdu obhajitelné.