Za komunistů jsme měli píchačky (typ jako v "Marečku, podejte mi pero!") na vrátnici, píchat se obecně muselo, navíc byla stanovena pracovní doba (7-15:30), tak se to jednoduše kontrolovalo. Prakticky se nestávalo, že by se někdo "nevlezl", nikdo si přece nepíchne odchod 15:29, že..

Já to měl ale trochu jinak
...pokud bych nestihl příchod či chtěl odejít dříve, prostě jsem si nepíchl, ale napsal na píchačku čas ručně
...pokud by se to kontrole nelíbilo, musel to člověk nějak zdůvodnit (byl třeba v tu dobu mimo sídlo firmy)
...nemusel jsem nikomu nic vysvětlovat, protože nepíchači to museli vysvětlovat právě mně

Jak komunisti padli, přestal jsem záhy do práce chodit a od píchaček mám pokoj.