Prodej domu bez souhlasu syna
Dobry den, v ramci rodiny resim neprijemny problem a zajimal by me Vas nazor. Pani ma syna a bydli v rodinnem dome, ktery se rozhodla prodat. Je jedinym majitelem pozemku i nemovitosti, na nemovitosti ani pozemku nevazne zadne vecne bremeno, zastavni pravo ci exekuce. Pani dum v minulosti postavila s manzelem, ten jiz zemrel. Syn v dome vyrustal, pak se ozenil a odstehoval se do panelaku. Do domu ale stale se svoji rodinou jezdi, vyuziva dilnu po otci i zahradu a vicemene se tam chova, jako by mu dum patril. A zde je kamen urazu. Syn s prodejem nesouhlasi. Vztahy mezi matkou a synem nejsou idealni a diky planovanemu prodeji se jeste vice vyhrocuji. Syn neustale tvrdi, ze ma na dum pravo a bude se ho klidne domahat soudne. Zajimalo by me, zda ma nejakou sanci v pripadnem soudnim sporu uspet. Podle meho laickeho nazoru nema, protoze k domu nema zadny pravni narok. Pripadne detaily doplnim. Dekuji za Vas nazor. Michal
Podobný dotaz, ale se stejným závěrem:
https://www.verdikto.com/pravni-poradna/dotazy/pokud-se-dum-proda-ma-syn-narok-na-nejaky-podil-z-prodeje-domu-12980/
No - je tu malý rozdiel! Pokiaľ jej zosnulý manžel bol otcom toho syna - tak ten syn má podiel v tom dome na základe dedičstva. Ale podľa toho všetkého (popísaného) by bola pani vlastníkom nehnuteľnosti na 75% a jednoducho "prehlasuje" menšinového spoluvlastníka. Môže mu ponúknuť (pretože má predkupné právo - jej syn), aby si kúpil ten 75% (3/4) podiel, ale za TRHOVÚ cenu (čo sa mu páčiť asi nebude) a ak odmietne - jeho nesúhlas je potom irelevantný. Pani mu akurát bude musieť vyplatiť 1/4 sumy z odpredaja (na to syn má právo a nárok).
Nebudu se hádat, ale záleží přece na tom, jak proběhlo dědické řízení po otci a jak to bylo/nebylo rozděleno.
Pokud to paní dostala celé, má kluk smolíka.
Je neopomenutelným dědicem po té paní.
Jestli byl v době úmrtí otce nezletilý, tak to nevím.
Mas samozrejme pravdu. S nim se nema vubec cenu bavit, natoz hadat, pravidelne tu spamuje kraviny. Jako ilustrace uplne staci to jeho "prehlasuje", jako by musel svuj podil prodat taky. O tom, ze je v otazce jasne napsano, ze pani vlastni nemovitost celou, radsi ani nemluvim..
No teda neviem, ale v pôvodnom texte o vzdaní sa dedičstva nebolo ani SLOVO! Takže milí "rádci" - trolujte si niekde inde - MCAK to upresnil až PO MOJOM príspevku a ja NEMÁM veštecké schopnosti, aby som vedel, ako dedičské konanie prebehlo.
"je jedinym majitelem nemovitosti" je naprosto jednoznacna informace. Ty proste musis za kazdou cenu neco napsat a motat do toho svoje fantasmagorie. Radsi se venuj necemu, cemu rozumis, pokud neco takoveho existuje.
Dum byl pred umrtim otce spolecnym jmenim manzelu, v ramci dedickeho rizeni doslo dohodou vsech pozustalych, kteri byli ucastniky dedickeho rizeni, k prevodu vlastnickych prav na manzelku. Syn byl v dobe umrti otce davno plnolety.
Pokud je to tak jak píšeš a syn by připadal jako jeden z dědiců je to na něj od matky podraz a vůbec se synovi nedivím. On se vzdal svého podílu na dědictví ve prospěch matky s tím, že až zemře matka bude dědictví vyřešeno se zbytkem pozůstalých. Většinou se to tak dělá jelikož je to pro všechny jednodušší. Matku nyní někdo zblbnul no a on nyní zjišťuje "pro dobrotu na žebrotu".
Jaky podraz? Ano, syn ma po sve matce podle zakona narok dedit, ale to prece neznamena, ze za zivota se svym majetkem nemuze nakladat podle sveho uvazeni. Postavili ho s manzelem za sve penize. Duvody prodeje nezname, navic tazatel psal, ze vztahy nejsou idealni, takze s tou dobrotou to asi tak horke nebude. Detaily neznam, ale obvinovat matku z podrazu mi prijde mimo.
Přečti si to pořádně. On už jednou dědil po svém otci a vzdal se toho ve prospěch matky.
Takže to znamenalo, že z toho baráku nic nechtěl. Tak proč teď dělá krky?
Nevím zda jsi už někdy dědil. Pokud zemře jeden z rodičů tak se toho dědictví děti někdy vzdají ve prospěch pozůstalého rodiče. Předpokladem je, že po smrti druhého rodiče to zdědí už trvale. Proč se to dělá? Nedochází k hádání o majetek před pozůstalým rodičem , nemusí podávat přiznání k dani z nemovitostí, notář si nemůže účtovat příplatek za složitost. Po úmrtí druhého rodiče podají přiznání k dani a už je trvalé, nebo se mohou u notáře dohodnout kdo koho vyplatí, notář to zapíše a dá na katastr, nedělí se auta na čtvrtiny, nedělí se vybavení bytu atd. V podstatě první dědění je v klidu a u druhého ti už neasistuje nikdo z rodičů. Průšvihem je když se pozůstalý rodič znovu vdá či ožení a nebo jako v tomto případě rozhodne pro prodej nemovitosti. Dotaz je zde položen někým kdo chce nemovitost a důchodkyni zblbnul v svůj prospěch. Já to osobně vidím jako podraz na syna či další její děti. Pokud to vidí někdo jinak je to jeho věc.
Takze ja jako tazatel jsem duchodkyni zblbnul a chci nemovitost. To jsou mi novinky!
Pani nikdo nezblbnul. Pani ma uz sve roky a sve problemy. Dum je v male obci kde neni doktor, obchod, takrka nic. Chtela by se prestehovat do mesta a na to prekvapive potrebuje penize. Uspory nejake ma, ale ty ji nestaci. Ve meste by mela vse, navic tam bydli dcera s vnuckami. S dcerou ma bezproblemovy vztah. Syn je bez penez a aktualne i bez prace, od toho se zadne pomoci nedocka. Takze tak.
@nerady Ted mudruj rozumbrado 😅
Jedna věc je předpoklad a druhá věc je fakt, že mu nic z toho nepatří. Pokud chtěl z toho baráku podíl do budoucna, neměl se ho vzdávat.
Fascinuje me, jak mas ve vsem jasno a delas zavery. To, ze vlastne vime houby, je jedno. Zaver proste byt musi. Mas detaily o dedictvi? Nemas! Vis, zda v ramci dedictvi neco dostal? Nevis! Navic tohle nebylo vubec predmetem dotazu.
Zadny podil nema, jak jsem psal, pani je jedinym vlastnikem. A zadne predkupni pravo nebylo nikdy sjednano.
IMHO pokud týpek vyhrožuje soudy, asi bude mít možnost, když nic jiného, tak aspoň prodej zdržovat. Paní by asi měla jít za advokátem co se na podobné věci specializuje a se vším kolem toho prodeje ho seznámit.
Říká se že co dva právníci to tři právní názory.
Bylo by dobré znát názor syna a pouvažovat jestli by při případném právním sporu ten názor mohl být brán v úvahu.
Vtip(?):
Pán u advokáta sděluje okolnosti věci kvůli které se chce soudit. Advokát ho vyslechne, zamyslí se a říká:
"To nemůžeme prohrát, navrhuji sepsat žalobu."
Pán odvětí:
"Nic se sepisovat nebude, to co jsem vám povídal je názor mého odpůrce."
Vzpomněl jsem si na výrok soudruha Bartáka když nás o něčem kdysi školil: