Prodej domu bez souhlasu syna
Dobry den, v ramci rodiny resim neprijemny problem a zajimal by me Vas nazor. Pani ma syna a bydli v rodinnem dome, ktery se rozhodla prodat. Je jedinym majitelem pozemku i nemovitosti, na nemovitosti ani pozemku nevazne zadne vecne bremeno, zastavni pravo ci exekuce. Pani dum v minulosti postavila s manzelem, ten jiz zemrel. Syn v dome vyrustal, pak se ozenil a odstehoval se do panelaku. Do domu ale stale se svoji rodinou jezdi, vyuziva dilnu po otci i zahradu a vicemene se tam chova, jako by mu dum patril. A zde je kamen urazu. Syn s prodejem nesouhlasi. Vztahy mezi matkou a synem nejsou idealni a diky planovanemu prodeji se jeste vice vyhrocuji. Syn neustale tvrdi, ze ma na dum pravo a bude se ho klidne domahat soudne. Zajimalo by me, zda ma nejakou sanci v pripadnem soudnim sporu uspet. Podle meho laickeho nazoru nema, protoze k domu nema zadny pravni narok. Pripadne detaily doplnim. Dekuji za Vas nazor. Michal
Podobný dotaz, ale se stejným závěrem:
https://www.verdikto.com/pravni-poradna/dotazy/pokud-se-dum-proda-ma-syn-narok-na-nejaky-podil-z-prodeje-domu-12980/
No - je tu malý rozdiel! Pokiaľ jej zosnulý manžel bol otcom toho syna - tak ten syn má podiel v tom dome na základe dedičstva. Ale podľa toho všetkého (popísaného) by bola pani vlastníkom nehnuteľnosti na 75% a jednoducho "prehlasuje" menšinového spoluvlastníka. Môže mu ponúknuť (pretože má predkupné právo - jej syn), aby si kúpil ten 75% (3/4) podiel, ale za TRHOVÚ cenu (čo sa mu páčiť asi nebude) a ak odmietne - jeho nesúhlas je potom irelevantný. Pani mu akurát bude musieť vyplatiť 1/4 sumy z odpredaja (na to syn má právo a nárok).
Nebudu se hádat, ale záleží přece na tom, jak proběhlo dědické řízení po otci a jak to bylo/nebylo rozděleno.
Pokud to paní dostala celé, má kluk smolíka.
Je neopomenutelným dědicem po té paní.
Jestli byl v době úmrtí otce nezletilý, tak to nevím.
Dum byl pred umrtim otce spolecnym jmenim manzelu, v ramci dedickeho rizeni doslo dohodou vsech pozustalych, kteri byli ucastniky dedickeho rizeni, k prevodu vlastnickych prav na manzelku. Syn byl v dobe umrti otce davno plnolety.
Pokud je to tak jak píšeš a syn by připadal jako jeden z dědiců je to na něj od matky podraz a vůbec se synovi nedivím. On se vzdal svého podílu na dědictví ve prospěch matky s tím, že až zemře matka bude dědictví vyřešeno se zbytkem pozůstalých. Většinou se to tak dělá jelikož je to pro všechny jednodušší. Matku nyní někdo zblbnul no a on nyní zjišťuje "pro dobrotu na žebrotu".
Jaky podraz? Ano, syn ma po sve matce podle zakona narok dedit, ale to prece neznamena, ze za zivota se svym majetkem nemuze nakladat podle sveho uvazeni. Postavili ho s manzelem za sve penize. Duvody prodeje nezname, navic tazatel psal, ze vztahy nejsou idealni, takze s tou dobrotou to asi tak horke nebude. Detaily neznam, ale obvinovat matku z podrazu mi prijde mimo.
Přečti si to pořádně. On už jednou dědil po svém otci a vzdal se toho ve prospěch matky.
Takže to znamenalo, že z toho baráku nic nechtěl. Tak proč teď dělá krky?
Nevím zda jsi už někdy dědil. Pokud zemře jeden z rodičů tak se toho dědictví děti někdy vzdají ve prospěch pozůstalého rodiče. Předpokladem je, že po smrti druhého rodiče to zdědí už trvale. Proč se to dělá? Nedochází k hádání o majetek před pozůstalým rodičem , nemusí podávat přiznání k dani z nemovitostí, notář si nemůže účtovat příplatek za složitost. Po úmrtí druhého rodiče podají přiznání k dani a už je trvalé, nebo se mohou u notáře dohodnout kdo koho vyplatí, notář to zapíše a dá na katastr, nedělí se auta na čtvrtiny, nedělí se vybavení bytu atd. V podstatě první dědění je v klidu a u druhého ti už neasistuje nikdo z rodičů. Průšvihem je když se pozůstalý rodič znovu vdá či ožení a nebo jako v tomto případě rozhodne pro prodej nemovitosti. Dotaz je zde položen někým kdo chce nemovitost a důchodkyni zblbnul v svůj prospěch. Já to osobně vidím jako podraz na syna či další její děti. Pokud to vidí někdo jinak je to jeho věc.
Jedna věc je předpoklad a druhá věc je fakt, že mu nic z toho nepatří. Pokud chtěl z toho baráku podíl do budoucna, neměl se ho vzdávat.