Darování domu dceři.

Myslel jsem darovat tak že ho daruji samozdřejmě pokud žiju, ale majitelem se stane až umřu.

Tak to sa nedá! Darovanie je možné len počas života darcu. A môže sa to darovacej zmluvy uviesť vecné bremeno práva dožitia. Po úmrtí to už nie je dar, ale pozostalosť a na tú sa vzťahuje dedičské konanie. Podmienka zápisu daru po úmrtí darcu je neprijateľná. Ak to chceš takto - musíš spísať závet, kde uvedieš, že dom bude patriť dcére. Ovšem máš ešte dvoch potomkov a tí sú tiež dediči zo zákona. Takže budú požadovať tiež svoj podiel. Takže sa môže stať, že dcéra ich bude musieť vyplatiť.

Však darovat budu pokud budu žít. Jen bych chtěl do té doby než umřu aby to byl stále byl můj majetek. Opravdu nechci řešit závěť, tam je to sporné.

Takhle to nejde. Když něco daruješ, už to nebude tvoje. Prostě to daruj a v darovací smouvě si dej podmínku zajistit ti užívání až do tvé smrti. Na tohle se ale zeptej nějakého právníka nebo notáře, který ti to sepíše, aby třeba dcera najednou dům nechtěla prodat a tebe nový majitel nevyhodil, protože to břemeno nebo dohoda může prodejem zaniknout. A počítej s tím, že druhým dvěma potomkům se to moc líbit nebude.

Nevím kdo jsou ti dva další potomci, nicméně to tady naznačil "Karel04", těm se to asi líbit nebude. O věcném břemenu jsem psal v předešlém příspěvku a zmiňují se o něm i všichni ostatní. Přemýšlej co se může stát, až se to ti dva potomci dozví a co budou dělat například i jejich partneři a jak na ně budou tlačit. Osobně bych takhle jednostranně dům nedaroval. Až budu po smrti tak ať si to vyřídí mezi sebou. Pokud jsou normální tak se dohodnou a pokud nastane "válka" tak já už o tom nebudu vědět a ničit si vztahy s potomky ještě za svého života.

Já bych to taky nedělal. Buď si všechny potomky svolat a seznámit je s tím nápadem, nebo to nechat. Třeba se dohodnou, že o barák stejně nestojí a ať si to táta udělá jak chce, když je jeho. Nebo se zatvrdí a přestanou mluvit s otcem i svou sestrou. A to za zničené stáří a ztrátu dětí nestojí.