Nárokováni dokumentů vytvořených v práci
Zdravím,
Řeším problém. Zaměstnavatel neustále vymýšlí doslova píčoviny a nutí je zaměstnance vypracovávat.
Pracovně- právní vztah je škola x pedagog.
Do jisté míry jsem to zatím neřešil a vytvořil to co chtěl. Několika set stránkové podklady k výuce.
Teď se přišlo s tím, že takto je to špatně a mělo to být jinak. Nebyly dodány žádné předlohy atd.
Každopádně se zase jedná o několik set stránek, které stejně pro výuku nemají praktický význam.
Dle školského zákona má pedagog právo na to, aby mu nebylo neodborně zasahováno do výuky.
(Krom jiného).
Což si teď i tak vykládám. Nutí mě dělat něco, co nemá smysl a má to být vhodné pro moji výuku. Já s tím nesouhlasím.
Mám v takové situaci právo na to odmítat toto?
Druhá věc. Vypracoval jsem cosi velkého a pro
Mne velmi ale velmi hodnotného.
Běžně by takovou dokumentaci někdo napsal a nechal vydÁvat a vydělával na tom.
Odmítám tedy zbavit se práva na tyto dokumenty. Jak se toto řeší?
Pokud je to nad rámec , viděl bych to
Klidně něco jako smlouvu o “dílo”. Případně si mít možnost celý dokument jakkoliv ošetřit proti padělání. Cítím k tomu velmi silný osobní vztah a nechci, aby to
Pak někdo vydával za svoje a pod.
Děkuji za každou radu.
Bylo to vytvořeno na pokyn zaměstnavatele v rámci pracovního poměru? Pak má veškerá práva zaměstnavatel.
Preštuduj si pracovnú zmluvu. Zdá sa mi, že pedagóg by mal mať povinnosť pripraviť a viesť svoje učebné hodiny a nie vypracovávať podklady s tým nesúvisiace pre kolegov či nadriadených. Asi je to práca nad rámec pracovnej zmluvy. Pokiaľ však vypracuješ nejaké dielo, v každom prípade zostávaš jeho autorom a nikto ho nesmie zneužiť, napr. uverejniť ho pod svojim menom. Ak máš podozrenie, že nadriadený ťa využíva na vypracovanie textov ktoré chce zverejniť pod svojim menom, tak sa zabezpeč tak, aby si mohol svoje autorstvo dokázať. Inak povedané, zamestnávateľ ti môže prikázať napísať učebné texty, ale nemôže ťa pripraviť o autorstvo.
Pokud vím, tak v čechách se nelze vzdát autorství. Takže autorem člověk je, to mu nejen nikdo nesebere, ale ani on sám se toho nemůže podle našich zákonů vzdát (není možné vydávat public domain). Co jsem vždy vypracovával, je na tom moje jméno s tím, že patřím pod danou organizaci (důležitá je také dedikace - poděkování tomu, kdo to zaplatil, možná nejdůležitější i když je zašantročená někde v nějaké poznámce nebo patičce). A samozřejmě je to chráněné autorským zákonem, čili nikdo to nemůže jen tak vzít a prohlašovat za své. Jak je to dál jsem nikdy neřešil, publikace vyšla, já za to dostal poděkování (někdy i nějaké prémie). Každopádně pokud ty dokumenty byly vypracované k nějakému účelu (např. podpora výuky), nemůže je zadavatel jen tak vzít a použít na něco jiného.
Pokud to měly být nějaké materiály na podporu výuky, pak by asi bylo v pořádku, pokud by to bylo tak používané v rámci instituce i ostatními, ale pokud by to chtěla vydat nebo do toho díla nějak zasahovat, už by to byl zásah do osobních práv autora.
Nejsem právník, tak možná vykládám bludy. Mimochodem, co jsem tak slyšel od pedagogů, tak s tím výdělkem za učebnice to není nijak růžové, jsou rádi, když to skončí nulou a jejich katedra nemusí doplácet (což při ceně skript, která se v dobách, kdy jsem končil studium šplhala nad 300 za jedno nechápu).
Dost dobře nechápu.
Buď jsou to 3,14čoviny nebo něco velmi hodnotného. Když jsou to 3,14čoviny, tak to vypracovávat metodou žaves, ve věku počítačů se dá používat CtrlC, CtrlV.
Pokud je to něco velmi hodnotného, co takhle předtím než to odevzdáš šéfovi udělat výcuc, napsat článek a nabídnout nějakému časopisu ke zveřejnění?
Jednou se mi stalo, že šéf po mně chtěl, abych vypracoval, jaká dokumentace se ve firmě vede při výrobě komponent do atomových elektráren. Protože firma byla hrdým držitelem glejtu ISO9000,
https://www.mmspektrum.com/clanek/normy-rady-iso-9000-prinos-nebo-hrozba
chtěl jsem to najít mezi bumážkami co se kvůli téhle vymyšlenosti ve formě vedly, ale nic jsem nenašel. Tak jsem oběhl výrobu, zjistil jsem, co se vede, jak se to uchovává, dal jsem tomu štábní kulturu, odevzdal a čekal jsem, co se bude dít. Nedělo se nic. Pak šéf zahnul kramle a když jsme uklízeli jeho pracoviště, našel jsem emajl, kde komusi psal, jestli by to nezpracoval poněkud lépe, že já jsem byl moc pečlivý.