Pokoutní realitky zneužívají krachů energošmejdů.

Není jednodušší prostě telefony pokládat a písemné nabídky házet do koše? Nezabere to žádný čas a účinek je stoprocentní.

Muzes na zacatku prohlasit, ze nesouhlasis s nahravanim hovoru.

nesouhlasis s nahravanim hovoru.

Někdy stačí oznámit, že si to taky budeš nahrávat.

Většinou ani nestihnou upozornit, že hovor bude nahráván a zavěsím. Následně uložím mezi blokovaná čísla...

To že hovor nahrávám považuju za samozřejmost a to snad šmejdům hlásit já nemusím (to musí akorát oni). I když jistej si tím nejsem, říkali to někdy v televizi a tam říkají různé věci. Ale možná jako odrazení od pokusů o nějaké podrazy by to mohlo zaúčinkovat.

Tohle jsem jim několikrát řekl taky, ať počkají, že si taky zapnu nahrávání. I když žádné v mém hloupém telefonu nemám. Oni, že to prý nemůžu, ale já odpověděl, že si musím nahrát vše co mi naslibují a pak jestli to splní a mohl to vymáhat. Všichni hned zavěsili sami a už nezavolali. Většinou ale hovor končím hned sám slovy: Nechci nic, ať je to cokoliv a nesouhlasím s nahráváním. A je klid.

Tak to mě vlastně nenapadlo jim tohle říct (možná bych sobě i jim ušetřil pár minut života), právě proto, že i někde v televizi říkali, že tohle člověk nemusí takovým společnostem oznamovat, že to musejí akorát oni. Vůbec nechápu, proč by se to nesmělo, spíš naopak je to žádoucí, zvlášť pokud to člověk oznámí předem, navíc to potenciálně bude jediným dokladem uzavřené smlouvy, který člověku zůstane.
Z praktických důvodů, ale spíš proto, že jsem to někdy zapnul (spíš pokusně, abych zjistil, co to dělá a když jsem pak našel na kartě řadu souborů s příponou wav, jsem si to uvědomil, že to asi bude ono, říkal jsem si, že to nemá smysl vypínat), se mi nahrávají v mém hloupém mobilu všechny hovory. Myslím, že jsem to až na jednu výjimku nikdy nevyužil, tehdy jsem si musel pustit na jakou hodinu jsme se domluvili (co si člověk hned nenapíše, to neví).

Včera v televizi byla reportáž, že taková pokoutní relitka nabízela odkup pozemku majitelům co za ten pozemek dali asi tři čtvrti milionu a nabídli jim asi osmnáct tisíc. Když se reportér o to zajímal, prý tam mají oddělení pro stanovení cen. A že nedělají nic protizákonného.

Typicky u těhle telefonátů hned v úvodu prohlásím, ať mi nadiktujou fakturační údaje jejich firmy, abych měl kam poslat fakturu za svůj strávený čas.

Oni na to, že ale nechtějí, abych jim posílal fakturu, že mi chtějí jen něco říct (nebo učinit nějakou nabídku, nebo tak něco), do čeho jim já skočím s tím, že já si to rád poslechnu, ale nejdřív potřebuju ty fakturační údaje, protože můj čas není zdarma. A jestli jejich zdarma je, tak bych potřeboval porýt zahrádku.
Někdy v průběhu tohoto proslovu to oni zavěsí a už nikdy nezavolají znovu. Ještě nikdo mi ty fakturační údaje nedal, ani to nezkoušel podruhé.

Přitom já bych si klidně jejích nabídku i vyslechnul, samozřejmě za přiměřenou částku ... u takto krátkých projektů by sice byla sazba alespoň dvojnásobná oproti projektům dlouhotrvajícím (přece jen je to urgentní, když telefonují, místo aby to poslali písemně), ale účtoval bych to po každé načaté hodině, nikoli po načatém dni. (A pokud jenom chtějí, abych si cosi vyslechnul, tak to ještě neznamená, že bych se k tomu nutně měl nějak vyjadřovat, natož s tím souhlasit).

Já si z nich šoufky nedělám, kdo ví, kdo mi to volá, třeba je to nějaká matka samoživitelka co jiné zaměstnání nesehnala.
Četl jsem o týpkovi co když mi nějaká zavolala, začal jí dělat nemravné návrhy, ona se rozbrečela a pak ho za to snad i popotahovali.
Ale pokud začnu chápat, wo co go, tak to rychle a slušně utnu. Třeba když jsem pracoval a někdo takový mi volal v mé pracovní době s nějakou výýýýhodnou nabídkou, odpověděl jsem, že pan majitel firmy by asi nebyl rád, že si v pracovní době vyřizuji soukromé hovory.

Jen jsem chtěl upozornit, že šmejdi si našli další pole co se mohou pokoušet ho zneužít.

Hlavní problém je, že šmejdi v parlamentu schválili zákon o uzavírání smluv bez listinné podoby (po telefonu). Kdyby tomu tak nebylo tak nikdo nevolá.

Já si z nich šoufky nedělám, já jsem ochoten jim to řádně vyfakturovat, záněst do účetnictví, zdanit, po skončení roku zahrnout do soc/zdrav výkazů atd. Prostě normální služba. Svým běžným zákazníkům taky normálně fakturuju nejen čas strávený samotného programu, ale i konzultace, rozhovory, kde mi předestírají své další vize, co by ty systémy mohly pro ně dělat stejně jako všechny ostatní práce, které pro ně dělám, nebo čas, který jim věnuju.

A pokud by dotyčný ty fakturační data uvedl, dohodli jsme se na ceně a rozsahu služby, tak bych si to klidně s tím telefonem u ucha odseděl a odposlouchal. A následně to vyfakturoval a výdělek zdanil.

Že nemají zájem takovou službu využít je jejich problém, já jsem je nekontaktoval, kontaktovali oni mě a už jen tím mě připravili o čas (a často navíc vyrušili z práce a návrat k přerušené práci taky nějaký čas zabere). Necítím potřebu pro ně dělat zdarma to, za co si od jiných nechávám platit.

A jestli mi zrovna volí matka samoživitelka, nebo ředitel mezinárodní firmy v tom nehraje roli - já vystupuju slušně a já jí to děcko neudělal a necítím žádnou povinnost věnovat zrovna jí svůj čas zdarma. A pokud by o něj tak stála, může si ho zaplatit a já svou část obchodu dodržím. Ať už je to samoživitelka, nebo ředitel.

Ty to utneš s odkazem na majitele firmy. Já to neutnu, ale beru to jako firemní rozhovor. Neznámé samoživitelce ten čas klidně vyfakturuju, známým zákazníkům ho prostě přičtu ke spotřebovanému času a objeví se v měsíčním vyúčtování - ať už je to rada, jak udělat takový či onaký efekt, porada jaké funkce by to mohlo ještě mít, kolik by to asi tak stálo a jak dlouho by to asi trvalo, nebo prostě hodinové naslouchání nějakému vyprávění o tom, čím se dotyčná rozhodla živit a proč a co by se jí líbilo, kdyby od ní lidi kupovali... A samozřejmě chápu, že terapeutické poslouchání vyjde asi levněji od brigádnice z nějaké Linky Bezpečí, nebo Asistence osamělým, než od špičkového programátora a návrháře systémů, ale pokud to potřebujou řešit úsporně, tak ať volají tu Linku Bezpečí, nebo Asistenci osamělým a ne mě.

Dělám to podobně.
Nejprve si nechám pečlivě nadiktovat název firmy. U anglických názvů které mne mají ohromit, tak hezky po písmenech. Už tohle slabší jedinci nevydrží.
Dále požaduji sdělení identifikačního čísla a celého jména jednatele/ů.
Pak mi zase znovu nadiktuje své celé jméno volající.

Našli se i tací, kteří těmi třemi úrovněmi filtrací prošli. Bylo jich jako šafránu. Zbytek psychicky nevydržel. Naposledy mi volala nějaká dobračka a zaštiťovala se jménem Marie Vodičkové, která byla zakladatelkou Fondu ohrožených dětí a sítě domovů pro děti Klokánek. Slušně jsem ji požádal, aby mi zaslali informace do e-mailu, který jsem paní nadiktoval, protože jsem byl v časové tísni a nemohl se jim věnovat. Nevěřili byste jak neslušná a prudká přišla reakce od té "dámy", která to psychicky neustála. Co si budeme povídat, on i ten Jindřich Vodička byl dobrý pofidér, který ministersky poznamenal MV a MPSV. Všeuměl plný znalostí a obdivuhodných schopností, kterými poznamenával lidi skrz vnitro a socku.

Od 1. 7. 2022 je zakázaný nevyžádaný telef. marketing.
https://www.ctu.cz/tiskova-zprava-nova-pravidla-pro-marketingove-hovory

Telemarketing – výkladové stanovisko s odpověďmi na nejčastější dotazy veřejnosti
https://www.ctu.cz/sites/default/files/obsah/ctu-new/telekomunikace/telemarketing/vykladove-stanovisko-telemarketing-a-faq.pdf